Tristní neefektivnost českého veřejného sektoru

V žebříčku výkonnosti veřejného sektoru zaujímala v roce 2018 Česká republika 97. pozici, čímž se zařadila až za Moldávii, Rumunsko či konfliktem sužovanou Ukrajinu

Tyto a jiné skutečnosti zveřejnil ve své zprávě Nejvyšší kontrolní úřad, který je zcela nezávislý na politickém dění v ČR.

Ve čtvrtek 25. dubna se opozice pokusila v Poslanecké sněmovně prosadit program mimořádné schůze, na níž chtěla projednat zprávu Národního kontrolního úřadu, schodek státního rozpočtu a údajný střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Vzhledem k politickému rozložení sněmovny se schválení programu nepodařilo prosadit.

Za velmi důležité považuji zde zmínit důvody, proč zpráva NKÚ vzbudila tolik pozornosti.

Hlavním sdělením, které se objevuje napříč celou zprávou NKÚ, je kritika, dle které stát není schopen reagovat na dynamické změny ve společnosti. Nejvýstižněji povahu věci definuje výrok prezidenta NKÚ, pana Kaly: „Na rozdíl od soukromého sektoru, který se dynamickým změnám přizpůsobuje, veřejný sektor výrazně zaostává“.

Zobrazeno čísly, zatímco v žebříčku konkurenceschopnosti Česká republika zaujímala v roce 2018 49. místo ze 140, v žebříčku výkonnosti veřejného sektoru jí byla přisouzena až 97. pozice, čímž jsme se zařadili až za Moldávii, Rumunsko či konfliktem sužovanou Ukrajinu. Chceme-li nadále zůstat konkurenceschopní, musíme zlepšit výkonnost státní správy.

NKÚ vytýká současné vládě řadu aspektů, které dopodrobna analyzuje ve své Výroční zprávě za rok 2018 (https://www.nku.cz/…/vyrocni-zp…/vyrocni-zprava-nku-2018.pdf). Pro ty, kteří chtějí zprávu prozkoumat podrobněji, vřele doporučuji si ji celou nebo alespoň její segmenty přečíst. NKÚ odvedl skvělou práci nejen v rámci analýzy dat, ale také v jejich převedení do grafické podoby. Můj podrobný rozbor této zprávy si můžete přečíst zde (https://uloz.to/!0kZRG4ipNNQv/nku-docx).

Za nejpalčivější problémy, které ve zprávě byly zmíněny, považuji:
- sestavování deficitního rozpočtu v době ekonomického růstu;
- výrazný růst běžných výdajů státu;
- nedostatečné snižování administrativní zátěže;
- zaostávání v investicích do infrastruktury;
- neplnění opatření na zlepšení kvality ovzduší;
- podporu velkých potravinářských firem na úkor malých a středních podniků;
- absenci průkazného hodnocení efektivnosti podpory průmyslových zón a konkurenceschopnosti malých a středních zemědělských podniků;
- nedostatečné nastavení systému podpory bydlení, neprovázanost nástrojů podpory bydlení a nárůst sociálně vyloučených lokalit;
- a v neposlední řadě problém v oblasti digitalizace státu, který je prodlužován a současně prodražován.

Stát by tedy neměl stagnovat, ale naopak by se vláda měla postavit do role hybatele změn a využít doznívajícího růstu ekonomiky a na místo oddalování důležitých reforem (viz důchodová reforma) a neplnění strategických cílů by měla vláda začít konat. Jinými slovy zrychlit pomalé uskutečňování strategických investic a od změn na papíře se přesunout k jejich faktické realizaci.

Doposud jenom vláda mluvila a nic nedělala, to jsou hlavní závěry Výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018.

Heslo hnutí "ANO, bude líp" a motto pana premiéra „Nekecáme a makáme“ se doposud nějak do reality prosadit nepodařilo. A to je ve vládě už šestým rokem!

Do you like this post?