Návštěva Miloše Vystrčila ve Zlíně

Někteří si možná vzpomenete, že jsem jeho dům už před pár měsíci navštívil, a to při pietním aktu, jehož součástí bylo umístění pamětní plakety v rámci projektu Poslední adresa. Ten připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení/zavraždění, jsou umístěny pamětní tabulky se základními údaji o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. I na základě toho jsem inicioval nedělní setkání, protože věřím, že takoví lidé si zaslouží nejvyšší uznání politiků i veřejnosti

Pan Hovorka byl velmi statečný muž, jehož život předčasně ukončila StB. Ta jednoho dne vypátrala jednu z mrtvých schránek, do které umístila vzkaz s žádostí o setkání se spojkou kvůli projednání důležité věci. Schránka se nacházela v Pečkách a obsluhoval ji místní římskokatolický kněz František Vágner, který se 1. prosince 1949 v deset hodin večer dostavil na schůzku v doprovodu Štěpána Hovorky. Okolí schránky však bylo obklíčeno ozbrojenými příslušníky StB a v následné přestřelce byl Štěpán Hovorka zabit. František Vágner s velkým štěstím unikl, a díky řadě obětavých lidí se mu nakonec podařilo odejít do exilu

V domě Štěpána Hovorky dodnes žijí jeho dcery Marie a Ludmila, moc milé, usměvavé a i přes svůj požehnaný věk 96 a 93 let stále energické dámy. Spolu s rodinnou pro nás přichystaly bohaté pohoštění, během kterého nám poutavě a s nadhledem vyprávěly o životě svého otce a i o životech svých. Přes všechny těžkosti si navíc zachovaly pozitivní přístup k životu, který je mi nesmírně sympatický.

Třeba paní Marie na otázku „Co by vzkázala lidem, na co si myslí, že se často zapomíná?“ odpověděla:

„Tak já bych jim řekla, aby si vážili toho, co máme, protože jsme se tak dobře nikdy neměli, jak se máme teď. A myslím si, že si toho lidi neváží.“

Taková setkání mě naplňují nadějí a vždy se na ně velmi těším!