06. 01. 2022 • 1,4 min. čtení
Poslední zasedání pléna Senátu
Vážení přátelé, ještě bych se přece jenom chtěl vrátit k předvčerejšímu zasedání pléna Senátu? Ale než se k tomu dostanu, stručně shrnu mé nejsilnější zážitky za posledního půl roku.
Zažil jsem v Senátu pracovně velmi vypjaté chvíle v době jarní koronakrize, kdy mě bavilo připravovat jeden pozměňovací návrh za druhým. I když jsem padal na hubu a pořádně nespal, byl jsem šťastný, že jsem udělal maximum pro všechny (pamatujete? pěstouni mi v rámci kompenzačního bonusu prošli až na počtvrté 
)Zažil jsem velmi krásné chvíle při návštěvě pana Pompea, ministra zahraničí USA, v Senátu a také nepřekonatelnou cestu s Milošem Vystrčilem na Taiwan.
Ale při posledním zasedání jsem zažil v Senátu tolik chvil plných smutku, které nikdy už doufám nezažiju. Obhájilo totiž pouze osm senátorů (Seitlová, Aschenbrenner, Smoljak, Sobotka, Linhart, Vosecký, Láska a já) z 27, takže těch smutných loučení bylo mnohem více než jindy. 
Velmi často bylo na těch, kteří končí, možné vidět velké pohnutí, či hlas roztřesený dojetím, když jim „přeživší“ senátoři vyjadřovali svou úctu vřelým potleskem nebo klepáním na stůl. To jasně ukazuje na to, že horní komora je semknutou skupinou odborníků respektujících každého napříč politickým spektrem. Ano úcta a respekt jsou v Senátu v rámci chování na prvním místě 
Můžeme se přít o problematické otázky, či zákony jako o život, ale vždy je to s úctou i respektem k nositeli jiného názoru, proto chápu, že se všem Senát opouští velmi těžce. Takové korektní politické souboje už totiž jinde nezažijí.
Váš Tomáš Goláň – „přeživší“ senátor za Zlínsko 
