K výsledkům komunálních voleb ve Zlíně

Moc se omlouvám všem, kteří mi dali svůj hlas (a že vás bylo požehnaně), že nemohu naplnit vaše očekávání, koneckonců, ani já nemohu naplnit své vlastní vize o budoucím Zlíně. Ale to je život, někdy se můžete snažit sebe více, vaše úmysly mohou být ty nejčistší z nejčistších, ale prostě i přesto hlavou zeď neprorazíte.

Již když jsem se poprvé zjevil v místní radě ODS ve Zlíně, byl jsem jim trnem v oku. Aby ne, oni tam spolu sedí několik let a najednou se jim tam někdo zjeví "ze shora" a je aktivní a dovolí si jim říkat, jak a co mají dělat. Chápu, to musí být nepříjemné. První větší konflikt jsme měli již v listopadu loňského roku, kdy místní rada domlouvala za mými zády nominace do funkcí v rámci oblastního vedení ODS a tvářila se, že vlastně nejsem jejich členem. Po tomto prvním střetu ale za mnou přišel šéf místního sdružení, že bylo špatné jednat beze mně a že mi nabízí, abych byl jedničkou na kandidátce ve volbách do komunálu. Bral jsem to jako ruku podanou k usmíření a začal vše brát vážně.

Bylo to těžké v sobě přemoci něco, co dlouhodobě kritizuji v Senátu, být senátorem a zároveň i radním, navíc i manželka byla proti. O věcech se rozmýšlím v řádu hodin, tady jsem se rozmýšlel dva měsíce a pak nabídku nakonec přijal. Zlín miluji a chtěl jsem pro něj udělat vše, co bude v mých silách a možná i víc.

Do kampaně jsme se pustili naplno. Místní rada ODS si nechala agenturou vypracovat program, já jej shodil s tím, že za výsledek voleb neseme politickou odpovědnost my, takže program musí vycházet z našich srdcí, vizí a možností. Dal jsem tomu vše, co se týče nápadů, času, energie a setkávání s lidmi nejen v rámci kampaně, ale i mimo ni. Setkal jsem se osobně nejen s Jiřím Jarošem z Pirátů či s Vojtěchem Volfem z KDU, abych znal jejich plány, ale i s Čestmírem Vančurou, abych znal i jeho vizi ohledně budoucího vývoje Zlína. Nevěděl jsem ovšem, že vše je již domluveno dopředu, takže tyto schůzky mi později mí kolegové z plakátu vyčetli jako podraz. Přitom, o všech těchto schůzkách byli perfektně předem informováni!!!

Na svatého Václava, tedy ve středu 28. 9., se sešli bývalí zastupitelé ODS, Pirátů, KDU a ANO na radnici ve Zlíně, aby se domluvili, co se mnou, neboť prý na internetu prezentuji názory, které se neslučují s respektem a slušným chováním, čímž se na radnici označuje situace, kdy jste potichu nebo proti ničemu neprotestujete. Proběhly tam komentáře a poznámky vůči mé osobě, proti kterým jsem se nemohl bránit, neboť mě záměrně nepozvali. Tyto se týkaly buď vymyšlených, zkreslených nebo nedůležitých skutečností.

29. 9. mě vyřadila místní ODS ze všech jednání, neboť jim primátor pohrozil, že udělá koalici i se sdružením Zlín21. Ten strach a hysterie, které jsem ten den zažil, byly pro mě něčím úplně novým. Mí čtyři kolegové, kteří stáli původně na billboardech za mnou, se předháněli v tom, kdo na mě vytáhne to nejhorší. Již tehdy jsem jasně deklaroval, že nebudu v radě s lidmi, kteří se rozsypou při prvním problému a raději zradí svého lídra, než aby se za něj postavili a problém řešili. Ano, varovali mě již dříve před nimi, ale člověk musí vše zkusit na vlastní kůži, aby pochopil, jaká je realita. Primátorovi hned utíkali slíbit, že nebudu dělat problémy a že vše bude v pořádku.

3. 10. mi Miroslav Chalánek slavnostně oznámil, že pro mě jako lídra má jakýsi post neuvolněného náměstka pro dotace. Tak to jsem se už neudržel a opravdu se upřímně zasmál. Ano, tam bych skutečně nemohl do ničeho mluvit. Oznámil jsem jim všem, že s nimi definitivně končím, že ze sebe nenechám udělat loutku a že se budu věnovat celostátní politice, kde mám mnohem větší podporu. Když se mě v úterý premiér ptal, jak to u nás dopadlo, neskutečně jej to rozhořčilo a chtěl to řešit. Ale já si myslím, že teď má svých starostí dost a já už v tom nehodlám nic dělat, neboť celou situaci v místní ODS považuji za uzavřenou. Pro současnou podobu koaliční smlouvy, kde bych se nevyskytoval, totiž hlasovali až na mě a Honzu Wagnera svorně všichni ostatní členové místní rady ODS.

Generál bez vojska není generálem, proto je třeba jít dál, život nekončí jedním neúspěchem. Neponesu to v sobě jako křivdu a budu dál pracovat na projektech, které jsem chtěl našemu městu přinést, a to i bez radnice.

Přeji vám všem hezké dny a ještě jednou vám děkuji za vaše hlasy, které jste mi dali, neboť jejich počet převýšil i součet prvních dvou kandidátů u Pirátů a KDU.